Mezipřistání ve Frankfurtu

Cestu si zatím náramně užívám, pamatuji si jenom nájezd na placenou dálnici v Polsku, pak už jsem jen cítil, jak se auto zastavilo na placeném parkovišti u letiště, kde náš spolucestující "na poslední chvíli", Valera, zaparkoval, a pak že do mě furt žduchala obsluha, která roznášela v letadle jídlo a pití. Říkal jsem si, ať nevypadám jako úplný rebel, tak si dám aspoň džusík, když jsem ho kopl, tak jsem byl za chviličku opět v kómatu. Připadalo mi, že nemohlo uplynout víc jak 5 minut a začal jsem mít pocit, že s sebou začalo letadlo házet nahoru dolů. Nebyl to jen pocit, začali jsme sestupovat a chvíli na to jsme přistáli. Let trval 1h a 10 minut, nicméně mě to přišlo jako čtvrt hodinka.

Adam zažil své poprvé v letadle a Kamčas, jako správný kámoš obsadil místo u okna, mě to bylo jedno, kde se vyspím a tak Adam obsadil prostřední místo, ze kterého je přeci nejlepší výhled z letadla. Ale zážitek z prvního letu nic nesmělo pokazit, takže i přes nepohodlí Adam vše sledoval a zahlédl i záplavy. Přikládáme pár fotek, na první je frankfurtské letiště z výšky, další dvě jsou kousek od letiště.

Dokonce si vyřídil i účty s Kamilem, když ho načapal, jak si dává "nap" (šlofík po jídle).

Po přistání jsme jeli busem snad přes celé letiště. Ani havířovským MHD nejedete tak dlouho, jak je frankfurtské letiště obrovské, a dokonce jako na jednom z mála letišť wifi na 30 minut zdarma. Jen díky tomuto milodaru mě napadlo dát o nás vědět, ale nepodařilo se mi je přechcat tím, že bych si užil 60 minut (30 z noťasu a 30 z mobilu), takže tuto zprávu uploaduju až z megabusu, kde mám ale smrtelně pomalou wifi.

Tipnete si, jaká mašina nás přepravila přes oceán?

 nebo 

Filip