Z louže přes louži.

Říkají mi různě. Dřív jsem býval Filip, pak Spáj, později jsem upgradoval na Spywara a jelikož do éteru občas vypustím něco dřív než vůbec z hlavy vykopnu Homerovu opičku, tak už se počet přezdívek značně rozšířil. Proto zůstaňme u počátku, jsem Filip.

Do USA cestuji potřetí. Prvně jsem byl v San Franciscu, vloni jsem pobýval na Long Islandu (poloostrov táhnoucí se na východ od New Yorku) a letos jsem se rozhodl jet do Richmondu. Stejně jako vloni jedu do USA hlídat Američany, aby se neutopili v 1,5 metrovém bazénu. Zřejmě si říkáte easy job, easy money. Ale vše má své mouchy. Jen vyplnění  všech potřebných dokumentů, objem použitého papírů a všeho "spamu" v emailové schránce vás hned přivede k myšlence, že je vlastně všechna ekologie na nic a american dream není úplně pro každého. Ale abych se držel tématu, tak budu pokračovat k věci. Na možnost se podívat do "nejdokonalejší" země na světě mě přivedl můj slovenský kamarád Šéf, který zrovna včera dosáhl svého 6ti letého cíle - stát se lékařem, a proto pro něj práce lifeguarda na americkém bazéně v lukrativní čtvrti, kde si myslí, že Slovensko je součást Ruska není nadále atraktivní (to je ale nevďěčník co?). 

A tak jsem se po velké shodě náhod sešel s Peetem, pracovitým hochem, který má rád rybí prsty s rýží, se kterým jsem se seznámil v Holandsku při otrockých pracích na letišti, Kamčasem, ktéremu pomalu vidím do bytu, jelikož bydlí hned ve vedlejším baráku a Adamem, o kterém jen vím, že organizoval skvělou beach volleybal akci, ktére jsem se bohužel nemohl zúčasnit. Peete už je na místě a informoval nás, že v domě není ani nádobí na vaření, ani internet, takže vlastně nic ze životně důležitého vybavení, které musí domov obsahovat, takže je mi už teď jasné, že se tam déle jak na oficiální povolenou dobu pobytu nezdržím, od Adama jsem se před chvíli dozvěděl, že letí vůbec poprvé v životě, takže mu nezávidím to překonávání se letět podruhé, až zjistí, co to je americká kontrola na letišti a Kamčas, to je ještě větší pohodář než já a vzhledem k tomu, že s posledně dvěma jmenovanými prostřídám dnes a zítra všechny dopravní prostředky kromě tramvaje a lodě, tak z toho mám tak trochu strach, navíc na mě padá titul zkušenějšího a možná i zodpovědnějšího, čehož jste se určitě zlekli i vy před svými monitory, když čtete tak šokující skutečnost. Z těchto výše uvedených důvodů jsem svou milovanou maminku požádal o něco na posilněnou na cestu...na otázku "proč", jsem udělal facepalm vyráz, ale i tak...nepřekvapila ani mne, nic jsem nedostal.

Tak se s vámi loučím za střízliva. See you soon. 

FAK (Filip, Adam, Kamil)